Lidé

 Ve školním roce 2018/2019 máme v Šalamounkově Dvorečku 2 průvodkyně – Leničku a Klárku. (Oficiálně používáme raději slovo průvodce/průvodkyně než učitel. Děti průvodkyním říkají křestním jménem a tykají jim.) S dětmi jednají respektujícím způsobem, srdečně a s úctou. Dbáme na to, aby u nás byly děti šťastné, cítily se bezpečně, mohly projevit své potřeby a touhy. Při své činnosti ale nesmí ohrozit samy sebe či své kamarády a je potřeba, aby dodržovaly společná pravidla. U nich ale děti musí chápat jejich smysl. Proto dětem nic direktivně nezakazujeme, spíše vysvětlujeme. Úlohou průvodkyň je vytvářet takové prostředí, kde se budou děti cítit jistě a bezpečně a budou se učit důvěře v sebe, druhé lidi i svět. Kultivovaností a pravdivostí svého projevu nesmírně děti ovlivňují.

Lenka Černovská

Prožít dětství v přírodě, na kraji maličkaté vesničky uprostřed republiky, se spoustou zvířat? Tomu říkám ráj! Přesně takové dětství jsem měla a postupem času se nic nezměnilo. Jízda na koních, procházky se psem, péče o zvířata a také in-line brusle, kolo, běh… To mě dělá šťastnou. Skoro nepřetržitý pobyt na čerstvém vzduchu je pro mě neodmyslitelnou součástí života. Aktivně se věnuji jízdě na koni a také tři koně vlastním. Závodů se účastníme v disciplíně endurance. Miluji děti a práci s nimi, a proto svůj volný čas nenaplňuji pouze jízdou a péčí o koně, ale také pracuji jako chůva pro miminka a předškolní děti.

Rozhodování, kam bych chtěla profesně směřovat, pro mě bylo jednoduché. Už od malička jsem měla krásný vztah k dětem a přírodě. Jako střední školu jsem si vybrala pedagogické lyceum a můj cíl byl jasný – pracovat v mateřské škole. Mezitím kousek od mého domu začalo fungovat Dětské lesní centrum Dvoreček, a když jsem dostala nabídku dělat praktikantku na táborech a potom i průvodkyni, neodmítla jsem. Nyní pokračuji v Dětském klubu Šalamounkův Dvoreček a jsem tu moc spokojená. Abych se i nadále vzdělávala, absolvovala jsem waldorfský seminář a dálkově předškolní a mimoškolní pedagogiku. Alternativní vzdělávání je pro mě stále větší výzvou.

 

Klára Šmídová

Narodila jsem se v Praze, kde park před domem byl krásnou divokou zahradou pro nás všechny děti z okolí.Velkou část mého dětství jsem také strávila u babičky a dědy pod Železnými horami. Maminka, učitelka v mateřské školce,  mne vedla k výtvarné tvořivosti a tatínek, kdykoliv měl čas, vymyslel nějaké přehnané dobrodružství v přírodě. Já jsem se učila krát na kytaru.

Po základní škole jsem nastoupila na gymnázium, vypomáhala jsem na školkách v přírodě a začala pracovat jako dobrovolník s lidmy s těžkým zrakovým postižením. Práce s dětmi i s lidmi s hendikepem mi byla velmi blízká a tak jsem poté vystudovala obor Speciální pedagogika na Pedagogické Fakultě Univerzity Karlovy. V tédobě mě velmi oslovila waldorfská pedagogika, docházela jsem proto na kurz pro učitele ve waldorfských školkách, kde jsem se začala dozvídat více i o školkách lesních. Ty mne zaujaly natolik, že jsem jich několik navštívila a v jedné jsem mohla i vypomáhat. Při vysoké škole jsem také působila jako vedoucí v oddíle Duha Jasmín, který se věnuje především dětem s poruchami chování a sociálním hendikepem. Pořádali jsme tábory, klub a doučování. V rámci praxe jsem pracovala hlavně s dětmi s PAS a mentálním postižením.

Po škole, před narozením syna, jsem byla krátce zaměstnána jakoučitelka běžné MŠ a poté jako asistent pedagoga pro holčičku s autismem. Po rodičovské dovolené mi přišla krásná práce s dospělými lidmi s mentálním hendikepem, zatoužila jsem však znovu pracovat s malými dětmi a proto jsem ráda, že mohu být součástí Dětského klubu Šalamounkuv Dvoreček.

 

 

Koordinátor školky: Eva Bačkovská